1. Zdravotnický dozor není jedna konkrétní licence
Při výběru zdravotního zajištění akce se lze setkat s tvrzením, že zdravotnický dozor smí poskytovat pouze držitel určitého oprávnění k poskytování zdravotních služeb, například oprávnění k přepravě pacientů neodkladné péče.
České právo je ale složitější.
Pojmy jako první pomoc, odborná první pomoc, zdravotní služby, přeprava pacientů neodkladné péče a zdravotnická záchranná služba označují různé činnosti s různým právním režimem. Zaměňovat je za jednu univerzální „licenci na zdravotnické dozory“ není správné.
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, obecně stanoví, že poskytovatel může poskytovat pouze zdravotní služby uvedené ve svém oprávnění. Tentýž zákon ale v § 11 odst. 2 písm. a) výslovně umožňuje bez oprávnění k poskytování zdravotních služeb poskytovat odbornou první pomoc.
To neznamená, že může kdokoliv bez příslušného oprávnění poskytovat libovolnou zdravotní péči. Rozhodující je, co se na místě skutečně poskytuje, kým a v jakém rozsahu.
2. Co k tomu říká Ministerstvo zdravotnictví
Ministerstvo zdravotnictví se touto otázkou zabývalo přímo v odpovědi zveřejněné v listopadu 2025. Dotaz se týkal mimo jiné toho, kdo může poskytovat zdravotní dozor nebo první pomoc na veřejných akcích, zda musí jít o poskytovatele zdravotních služeb a jaké povinnosti má pořadatel.
Ministerstvo uvedlo, že u menších kulturních a sportovních akcí bez vysokého rizika může být zdravotní dozor zajištěn proškolenou osobou s vybavením pro první pomoc. U větších nebo rizikovějších akcí považuje za vhodnou přítomnost kvalifikovaných zdravotníků, případně sanitního vozidla. Za podstatné považuje vyhodnocení konkrétních rizik pořadatelem.
Na otázku, zda je nutné být poskytovatelem zdravotních služeb, Ministerstvo neodpovídá obecným „ano“. Rozlišuje podle toho, kdo a jakým způsobem zdravotní zajištění provádí.
Jde o stanovisko Ministerstva, nikoliv o nový právní předpis nebo závazné rozhodnutí soudu. Dobře ale ukazuje, proč není možné stanovit jednoduché pravidlo typu „bez licence X je zdravotní dozor nelegální“.
3. Je tedy PPNP povinné?
Neexistuje obecné zákonné pravidlo, podle kterého by každé zdravotní zajištění kulturní nebo sportovní akce musel provádět držitel oprávnění k přepravě pacientů neodkladné péče.
PPNP má v zákoně vlastní konkrétní význam. Zákon č. 372/2011 Sb. definuje přepravu pacientů neodkladné péče jako přepravu pacientů mezi poskytovateli, a to za podmínek soustavného poskytování neodkladné péče během přepravy.
Jde tedy o konkrétní druh zdravotní služby. Samotné oprávnění k PPNP není v zákoně definováno jako „oprávnění k poskytování zdravotnických dozorů“.
To neznamená, že rozsah oprávnění poskytovatele není důležitý. Pokud firma skutečně poskytuje zdravotní služby, musí mít odpovídající oprávnění a splnit související personální, technické a další požadavky.
Je ale potřeba nejprve určit, jakou činnost skutečně vykonává, a teprve potom řešit právní titul k jejímu poskytování.
4. A co zdravotnická záchranná služba?
Také pojmy „sanitka“ a „zdravotnická záchranná služba“ nejsou synonyma.
Podle zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě, je poskytovatelem zdravotnické záchranné služby příspěvková organizace zřízená krajem. Soukromá společnost může provozovat určité zdravotní služby a používat odpovídající sanitní vozidla, pokud pro ně splňuje zákonné podmínky. To z ní ale samo o sobě nedělá zdravotnickou záchrannou službu ve smyslu zákona.
Pro pořadatele je proto podstatnější vědět, jakou konkrétní službu dodavatel nabízí, jakou má posádku a co je schopen na místě zajistit, než pouze hledat slovo „sanitka“.
5. Doporučení odborné společnosti není totéž co zákonná povinnost
Ministerstvo zdravotnictví ve své odpovědi odkazuje také na doporučení Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP „Zdravotnické zajištění kulturních a sportovních akcí“.
Tento dokument pracuje například s charakterem akce, počtem účastníků, místními podmínkami a koeficientem rizikovosti. Pro určité počty účastníků navrhuje také odpovídající počet zdravotnických prostředků.
Podstatné je, že jde o odborné doporučení a konkrétní rozsah zajištění má vycházet z charakteru a rizika dané akce. Není správné automaticky každé doporučení prezentovat jako univerzální zákonnou povinnost pořadatele.
6. Co tedy musí pořadatel řešit?
Základním principem je prevenční povinnost. § 2900 občanského zákoníku ukládá každému počínat si tak, aby nedocházelo k nedůvodné újmě mimo jiné na životě a zdraví. U pořadatele akce je proto důležité, zda přijal přiměřená opatření odpovídající předvídatelným rizikům konkrétní akce.
Rozsah zajištění proto nemá být určen pouze počtem návštěvníků.
Jinou úroveň rizika představuje například několik set hostů na konferenci a jinou několik set účastníků kontaktního sportu. Význam může mít také věk účastníků, alkohol, vysoké teploty, voda, obtížný terén, vzdálenost od příjezdu ZZS nebo omezená průjezdnost areálu.
7. Co si při výběru zdravotního zajištění ověřit
Pořadatel by se neměl spokojit pouze s tvrzením, že dodavatel „má licenci“.
Dává větší smysl zjistit:
- Co přesně bude na akci poskytováno. Je předmětem služby první pomoc, zdravotní péče, zdravotnický transport nebo kombinace více činností?
- Kdo bude skutečně na místě. Rozhodující je konkrétní kvalifikace nasazených osob, nikoliv pouze obchodní označení týmu.
- Jaké bude vybavení. Například AED, kyslík, vybavení pro ošetření úrazů, imobilizaci nebo řešení dalších očekávatelných stavů podle charakteru akce.
- Jak bylo vyhodnoceno riziko. Počet návštěvníků je pouze jeden z parametrů.
- Jak je řešena návaznost na ZZS. Přístupové cesty, předání pacienta, komunikace, orientace v areálu a možnost rychlého přivolání další pomoci.
- Jaké oprávnění dodavatel skutečně má. Pokud poskytuje zdravotní služby, je vhodné ověřovat konkrétní druh oprávnění a jeho rozsah, nikoliv pouze existenci nějakého oprávnění.
8. Jak k tomu přistupujeme v Salvare
Naším cílem není objednateli prodat co největší počet lidí nebo vozidel podle jedné tabulky.
Rozsah zajištění navrhujeme podle charakteru konkrétní akce a očekávaných rizik. Hodnotíme mimo jiné počet a strukturu účastníků, typ programu, délku akce, prostředí, dostupnost pro složky IZS a rizikové faktory specifické pro danou akci.
Současně rozlišujeme mezi tím, co vyžaduje právní úprava, co představuje odborné doporučení a co doporučujeme jako vyšší bezpečnostní standard.
Protože tyto tři věci nejsou vždy totéž.
9. Krátká odpověď
9.1. Musí zdravotnický dozor na každé akci zajišťovat držitel PPNP?
Ne. Takové obecné pravidlo ze zákona nevyplývá.
9.2. Může zdravotní zajištění akce provádět člověk, který není poskytovatelem zdravotních služeb?
Za určitých okolností ano. Zákon výslovně umožňuje poskytování odborné první pomoci bez oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Konkrétní hranice ale vždy závisí na skutečně prováděných činnostech.
9.3. Znamená to, že může kdokoliv dělat cokoliv?
Ne. Rozsah konkrétních úkonů, odborná způsobilost, poskytování zdravotních služeb a případná přeprava pacientů mají vlastní právní pravidla.
9.4. Existuje jedna povinná tabulka určující počet zdravotníků podle návštěvnosti?
Obecně ne. Odborná doporučení pracují s počtem účastníků i charakterem rizika, ale konkrétní rozsah zdravotního zajištění vyžaduje individuální posouzení akce.
10. Zdroje a další čtení
- Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, zejména § 11.
- Zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě.
- Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zejména § 2900.
- Ministerstvo zdravotnictví ČR: odpověď k otázkám zdravotního dozoru a první pomoci na veřejných akcích, zveřejněná v listopadu 2025.
- Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP: Zdravotnické zajištění kulturních a sportovních akcí.
Právní a odborné podmínky konkrétní akce se mohou lišit podle jejího charakteru, místa a zvláštních předpisů. Tento článek je obecné informační shrnutí, nikoliv individuální právní stanovisko.
Plánujete kulturní, sportovní nebo firemní akci? Pošlete nám základní parametry akce a navrhneme rozsah zdravotního zajištění podle konkrétních rizik.