Závažná událost prověří celý systém
U drobného poranění obvykle stačí pacient dojít na zdravotnické stanoviště. U vážnějšího stavu se ale ukáže, zda má akce skutečně funkční zdravotnický plán.
Nejde jen o schopnost poskytnout první pomoc. Současně musí fungovat komunikace, navigace týmu, přivolání ZZS, přístupové trasy a předání pacienta.
1. Nahlášení události
První problém bývá překvapivě organizační: zdravotnický tým se musí vůbec dozvědět, že se něco stalo, a zjistit kde.
Dobré hlášení obsahuje alespoň:
- přesné místo,
- stručný popis situace,
- přibližný počet pacientů,
- informaci, zda je místo bezpečné,
- a kontakt nebo osobu, která tým navede.
U rozlehlých akcí je proto vhodné používat sektory nebo jednoznačné názvy stanovišť.
2. První vyšetření a bezprostřední pomoc
Po příchodu tým nejprve řeší bezprostřední ohrožení života a rychle zhodnotí stav pacienta.
Podle situace může jít například o zajištění základních životních funkcí, resuscitaci, použití AED, řešení masivního krvácení, polohování, ochranu před tepelnými ztrátami nebo jiné postupy první pomoci a neodkladné péče v rozsahu kompetencí týmu.
Současně se rozhoduje, zda je potřeba aktivovat ZZS.
3. Volání 155
Při závažném nebo potenciálně závažném stavu je správnou cestou zdravotnická záchranná služba prostřednictvím linky 155.
Volající by měl umět předat:
- místo události,
- stav pacienta,
- mechanismus úrazu nebo okolnosti vzniku,
- provedená opatření,
- a praktické informace k příjezdu do areálu.
U velkých akcí je užitečné, když někdo z pořadatelského týmu současně řeší otevření brány a navigaci výjezdové skupiny.
4. Ošetření do příjezdu ZZS
Zdravotnický tým pokračuje v péči a sleduje změny stavu pacienta.
To může trvat několik minut, ale v odlehlém areálu i déle. Proto musí mít tým vybavení nejen k zahájení péče, ale i k jejímu bezpečnému pokračování do předání.
Právě zde se ukazuje význam vhodného vybavení, kyslíku, AED, termomanagementu a dostatečného počtu lidí.
5. Příjezd a navigace ZZS
Sanitka ZZS nemusí automaticky vědět, kudy se dostane na backstage, do lesa, mezi bezpečnostní bariéry nebo na sportovní trať.
Dobře připravená akce má předem určený:
- nástupní bod,
- průjezdovou trasu,
- osobu pro navigaci,
- a případně místo, kam lze pacienta bezpečně přesunout.
Zdravotnický tým by ale neměl pacienta přesouvat jen kvůli pohodlnější logistice, pokud by tím mohl zhoršit jeho stav. O konkrétním postupu rozhoduje situace na místě.
6. Předání pacienta
Předání má být stručné, strukturované a věcné.
Výjezdová skupina potřebuje zejména vědět, co se stalo, jak se stav pacienta vyvíjel, jaké byly základní nálezy a co již bylo provedeno.
Pokud existuje záznam o ošetření, je vhodné zajistit kontinuitu dokumentace podle režimu konkrétní služby.
7. Akce mezitím pokračuje
To je často přehlížená část.
Pokud jediný zdravotník doprovází nebo dlouhodobě ošetřuje jednoho pacienta, kdo kryje zbytek akce?
U některých událostí proto dává smysl personální redundance nebo záložní plán. Ne proto, že očekáváme dvě katastrofy současně, ale protože jedna běžná závažnější událost může zdravotnickou kapacitu na desítky minut výrazně omezit.
8. Zápis a následné vyhodnocení
Po skončení zásahu je vhodné událost zaznamenat a u větších případů krátce vyhodnotit:
- co fungovalo,
- kde vznikla prodleva,
- zda byla cesta pro ZZS průjezdná,
- zda bylo vybavení dostatečné,
- a co upravit pro příští ročník.
U opakovaných akcí je to jeden z nejlepších zdrojů pro zlepšování plánu.
Jak k tomu přistupujeme v Salvare
Zdravotnické zajištění stavíme tak, aby závažná událost nebyla pouze „problém zdravotníka“, ale aby na ni navazoval celý provozní systém akce.
U větších zadání proto řešíme i medical plan, přístupové trasy, komunikaci a dokumentaci.
Pošlete nám parametry akce a navrhneme odpovídající rozsah zajištění.
Související články
Při bezprostředním ohrožení života volejte 155. Tento článek je obecný popis organizace zdravotnického zajištění, nikoliv návod pro řešení konkrétního akutního stavu.